Jak to všechno začalo 2/2

3. září 2016 v 15:55 | Blažej Frithjofovič Krupička |  Ze života s Fíkusem
Trapnosti jejich setkání počínají zhruba v době, kdy se octli uprostřed opuštěné polní cesty obklopeni pouze kukuřičnými poli. Byla to shodou okolností ta samá kukuřičná pole, na jejichž okraji stojí ona zaprasená zídka, kde je i v roce 2016 stále možné najít nezpochybnitelné důkazy naší časté přítomnosti, jako nápisy vznikající v horizontu mnoha let: Jay je promiskuitní prase. Svaka Imamo Krticu. Může anarchista sám sobě poručit? Jaký je rozdíl mezi Nelsonem Mandelou a punkem? Ng+Mikey. Jay chce šukat sovy. (K poslednímu zmíněnému ovšem cítím potřebu dodat, že nejsem žádný zoofil a dále nehodlám tyto příspěvky nijak vysvětlovat.) Vydala jsem se přímo na místo činu letos v srpnu a vychutnávala si atmosféru místa, kde jsem se z nás dvou pro změnu neznemožnila já. Podle autentického vyprávění se to odehrálo zhruba takhle:

"Obemknula mne horkost, jednak z toho šílenýho vedra, jednak z nervozity. Kolem nás je jenom kukuřice, co kdyby mi chtěl něco udělat? Fíkuse v té chvíli obemkl pot. To se dá, vzhledem k tomu vedru, stále ještě pochopit. Ovšem když se Fíkus pokusil o několik vteřin později obemknout mě, to už se moc pochopit nedalo."

(Ve své škodolibosti si dodnes nemohu pomoci a musím se zalykat poněkud tragickým smíchem.)

Jak k té puse mohlo fyzicky dojít, Ng podle všeho dodnes není jasné. Pramenem můžeme nazvat tento prapodivný útržek facebookové konverzace, jediné toho dne, kdy se to událo, který mi ovšem popravdě samotné nedává příliš smysl:

Ng: "Občas je masáž krku jen masáž krku, víš?"

Jay: "Řekl kat Anně Boleynové."


Je možné, že jako sedmnáctiletý idiot jsem tomu rozuměla nějak víc. Teď mi masáž krku přijde spíš jako něco, za co musím vysolit čtyři stovky mojí fyzioterapeutce.

S kryptologickými Nginými znalostmi (a za pomoci jejích násilně potlačených vzpomínek) jsme nakonec daly dohromady situaci, kdy se Fíkus pokoušel masírovat Ng krk (neříkejte, holky, vy jste naprosto geniální!) a posléze, když si začala stěžovat na komáry (v okolí naší zídky jich bylo víc než dost, navzdory vší biologické nepravděpodobnosti se nejspíš líhli ve zbytcích toho cideru), pronesl něco o upírcích sajících krev a nějak se přiblížil s tou svojí velkou hlavou, načež to už tak nějak bylo.

Fíkus si z toho vyvodil, že teď spolu s Ng chodí. Ng neprotestovala, já pochopitelně také ne, ovšem až do doby, než se odehrálo to focení. Bylo to na tanečních, seděla jsem u stolu s Nginými rodiči a babčou z Ukrajiny, která k mojí matce přijela na dva týdny a matka mi jí ten večer strčila na zabavení. Dobré je v této fázi podotknout, že babča z Ukrajiny je velmi zbožná a horlivá služebnice řeckokatolické církve, a Fíkusovo následující konání ji pohoršilo do té míry, že mě po příjezdu domů majzla krucifixem. Když tedy začala přestávka, odebrali jsme se i se zbytkem návštěvníků kurzů na cigárko do prostor zadního dvorku. Ono focení, to je zvyk lounských tanečních, kdy se každou pauzu v rohu sálu kupí davy teenagerů ve svátečním oblečení, aby si zvěčnili těch přibližně devět týdnů osudového kurzu na přibližně pěti tisících snímcích. Fíkus se ten večer chtěl taky vyfotit. A nebyl by to on, kdyby přišel k Ng a řekl jí: "Hele, sundej si to sako, půjdeme se spolu vyfotit." Ne, on se k nám přikradl na potemnělý zadní dvorek plný podnapitých a nikotinem se opájejících lidí, přistoupil k ní s úchylným výrazem v očích a dementním úšklebkem a začal jí jeden po druhém rozepínat knoflíky u saka. Přede mnou. Před celou její třídou z gymplu. Před jejími rodiči. Před babčou z Ukrajiny.

Bože.

Ng to vydržela přesně měsíc. Kurzy ani nestačily skončit. Přešla do defenzivního postoje "budeme jen kamarádi", na což Fíkus reagoval vskutku po svém. Nevím, jak mě to mohlo nevarovat, jak mě tohle DOPRDELE MOHLO NEVAROVAT, ale jednalo se přibližně přesně o totéž, co následně prováděl o tři roky později po rozchodu se mnou.

Fíkus zbylé taneční hodiny přepínal mezi: "To zvládám, jsem chlap a holku jako ty nepotřebuju, prostě tě budu ignorovat," přes "Nemůžeme to nějak napravit?" k "Budu se smát a chovat jako blázen, třeba to ocení". Nutno říct, že všechny tyto stavy měly své mouchy. Za prvé - ignorovat svou partnerku v momentě, kdy točí americkou spinu, není úplně moudré. A začít se hystericky smát při waltzu na prodloužené je přinejmenším nežádoucí. A jeho zahořklou nafouklou držku na věnečku snad radši nebudu ani komentovat.

Celé jeho podivné představení vyvrcholilo před Vánoci, kdy se zničehonic objevil před Ngninými dveřmi s výrazem Jarmily těsně předtím, než se po hlavě vrhne do propasti. Ng pro všechny případy zavřela pevně všechna okna, aby ho náhodou nenapadlo svůj očividný záměr uskutečnit, ovšem on jen důstojně řekl: "Něco jsem ti přinesl." a obřadně jí podával fotografii. Fotografii zachycující je dva, jak stojí vyfoceni oním debilním fotografem v rohu sálu na věnečku, vypadající jako manželé, dokonce včetně otráveného výrazu nevěsty a evidentní impotence ženicha. Podával jí to, jak kdyby to byla poslední část jeho majetku, který mu jinak shořel, pak zmokl, pak ho rozkradli a nakonec ty zbytky shořely znova. Pak se beze slova otočil a zmizel neznámo kam.

Jak víme, nikam ze skály neskočil, protože ho čekala ještě jedna epizoda. Na světě totiž tou dobou pobíhalo ještě jedno idiotské sedmnáctileté pako, které mělo jít do tanečních za rok. Ten člověk měl tak strašně velkou smůlu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kája kája | 14. října 2017 v 0:34 | Reagovat

právě jsem objevila tenhle naprosto epický blog. úplně náhodou jsem hledala jiný překlad Tygra než ten Joskův. teď jsem dočetla poslední článek. asi nemusím říkat, jak nesmírně momentálně toužím po pokračování, že? :D aťs kdokoliv, zepšilas mi náladu po dvanácté. vodce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama