Filmování na FAMU 1/2

13. května 2016 v 20:47 | Blažej Frithjofovič Krupička |  Papulínovy patálie
Papulín je filmař.

Proto studuje filmovou vědu, kterýžto fakt se stává nekonečným zdrojem mého obveselení, neboť říkat věda tomu, že se tři hodiny díváte na von Trierova chcípající zvířátka, načež z toho máte pět hodin depresi, mi přijde jako nevyčerpatelný zdroj poněkud krutých vtipů. Papulín si z toho nicméně nic nedělá a protože se jeho studium na naší univerzitě chýlí ke konci, rozhodl se, že se přihlásí na FAMU.

Součástí přihlášky bylo mimo plno dalších filmařských kravinek také natočení svého vlastního snímku. Pomineme-li Papulínovy režisérské, organizační, střihačské či scénáristické dovednosti, o jejichž kvalitě zde pro všechny případy nebude vůbec žádná sarkastická poznámka, vyjeví se nám tento požadavek jako naprosto triviální věc. Jak už jsem ale zmiňovala, Papulín trpí syndromem koincidentního neštěstí, kterýžto dokáže i z naprosto triviální věci učinit záležitost hodnou sepsání a zařazení do Papulínových patálií.

Součástí snímku jsem jakožto neodmyslitelná část Papulínova života měla být i já. Jelikož tam šlo o to, že ho na kameru opravdu hodně silně uhodím, neodolala jsem a nadšeně se chopila role. Bylo to štěstí, neboť jsem tak Patálie mohla sledovat z bezprostřední blízkosti.

Poté, co se tři týdny sepisoval se scénářem filmu na deset minut, přikročil Papulín k jeho realizaci. Prvním krokem bylo propůjčení si kamery, stativu a mikrofonu z filmařských zásob jeho katedry. Koloběh katastrof byl odstartován právě tímto krokem.

Již deset minut poté, co se se stativem, kamerou, mikrofonem a pro všechny případy ještě jedním mikrofonem dotáhl domů, jsme odhalili první závadu. Stativu totiž chyběla nožička. Respektive ji kdosi před Papulínem ulomil a velmi šikovně přidělal zpět izolačkou, takže nožička byla sice připevněná, nicméně naprosto nepohyblivá a tudíž byl stativ použitelný jedině v případě, že bude jeho dočasnému majiteli stačit právě ta výška, jakou přidělaná nožička poskytuje, neb nastavit to už nešlo. Papulín se tím nenechal vytočit.

Mikrofon v krabici velké jako hovado vypadal frajersky. Vypadal frajersky a profesionálně. Jen škoda, že Papulínovi už na katedře neřekli, že k němu potřebuje taky frajerskou a profesionální aparaturu, protože jinak je mu k hovnu. Nemusel by se s tím celou cestu vláčet.

Díky bohu, měl ještě jeden malý mikrofon. Nadšeni, že alespoň něco funguje jak má - včetně kamery, která po chvíli zápolení nakonec přece jen začala natáčet - jsme se dali do práce. Sotva byli sehnáni všichni herci, počkalo se na vhodné světlo, stativ byl hozen do kouta a místo něj byl vymyšlen složitý kolos ze stolu, židle, knížek a ruličky toaletního papíru (ilustrace níže), se začalo natáčet. Po pěti minutách se mikrofonu vybila baterie.

Než jsme do něj sehnali novou, bylo světlo v tahu a herci museli jet domů. Natáčení bylo naplánováno zase na příště. Papulín zkusil dát již natočené snímky do počítače a zjistil, že mu na katedře dali jiný USB kabel, než jaký do kamery pasuje. Bylo už pozdě a my doma ten správný taky neměli. Druhý den v osm ráno musel Papulín kameru vrátit.

Pokus číslo dvě dopadl již poněkud úspěšněji. Se zásobou baterií a několika různými druhy kabelů jsme začali natáčet, připraveni na všechno. Papulín dokonce vyžebral funkční a pohyblivý stativ. Všechno šlo dobře, až dokud se nepokusil do stativu kameru zašroubovat a nepodařilo se mu funkční stativ zneškodnit tak, že celou tu hlavici na zašroubování nějakým způsobem urval.

Natáčeli jsme opět pomocí kolosu ze stolu, židle, knížek a ruličky toaletního papíru. Papulín se stále nezdál být nijak zvlášť zneklidněn.

Pokračování v dalším článku, blog si myslí, že je to víc jak 40 000 znaků. Není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jakub Jakub | 18. února 2017 v 21:32 | Reagovat

Velice zajímavě a poutavě napsaný text.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama