O pohostinném chování a proč není možné

5. března 2016 v 13:56 | Blažej Frithjofovič Červenka |  Ze života s Fíkusem
Dozajista jsem už mluvila o podivně komunistickém stylu, jakým se Fíkus vytrvale pokoušel vést domácnost. Ještě předtím, než jsme se vůbec sestěhovali dohromady, jsme mu všichni, já, Till, kamarádi, náhodní kolemjdoucí a dokonce i jeho matka vysvětlovali, že dávat měsíčně pětistovku na chod domácnosti je blbost. Fíkus nicméně trval na svém. Z tohoto fondu měly být zřizovány věci jako toaletní papír, saponáty, utěrky a dokonce, ačkoli o to nikdo kromě Fíkuse nestál, i zásoba v ledničce, která měla podle všeho vždy čítat šunku, sýr, salám, jogurty a tak podobně, vše úhledně nastrkáno na taktická místa (dodnes si pamatuji neutuchající boj, kdy Fíkus rudý vzteky vyčítal Tillovi, že křen se dává na třetí poličku doprava, nikoli tam, kde je zrovna místo). Fíkus totiž pociťoval značnou nelibost nad opuštěním domova své matky a snažil se, aby se, pokud možno, v novém bydlení nic od toho starého nelišilo.

Zapomněl ovšem, že já nejsem jeho matka a Till je všechno, jen ne jeho otec, a tudíž jsme se mu na to hned druhý týden vykašlali. Komunistické zřízení tedy vypadalo tak, že já a Till jsme oba měli svoje věci, Fíkus měl taky svoje věci, posílal tu zas*anou pětistovku a to mu dle jeho mínění dávalo právo používat i ty naše (věci). No jako to bylo s tou Páťou.

Jednou v lednu k nám měla přijet Tillova kamarádka Páťa. Jelikož jsem ten den odjížděla k rodičům, nakoupila jsem, aby měli večer co jíst a nemuseli už do krámu. Mimo šíleně drahé bio kuřecí šunky a pár drobností byla v ledničce ještě vajíčka, která jsem přivezla od rodičů minulý týden. Taktéž jsem nakoupila spoustu čerstvého pečiva, na všechno hodila lísteček: "Tohle nesežrat, je to pro Páťu", a s domněním, že jsem pokryla vše, co se pokrýt dalo, jsem odjela pryč. Bylo přesně osm patnáct, když mi poprvé zavolal Till.

Ptal se mě, co mají znamenat ty lístky a taky, že jsme se snad dohodli, že nakoupím. Odpověděla jsem mu, že ty lístky mají znamenat, že jsem nakoupila. Till řekl, že je to teda nějaký divný, protože nikde nic není. S předtuchou toho nejhoršího jsem mu poradila podívat se do koše. A samozřejmě, ležel tam zářivě zelený prázdný obal od té super bio šunky a pytlík od rohlíků. Till zařval, že toho Fíkuse asi zabije a zavěsil.

Když mi volal podruhé, skřípal zuby a mezi hromadou nadávek vysvětlil, že ten náš pitomec prý cedulky přehlédl (přehlédl cedulky napsané kapitálou s pěti vykřičníky na růžovém transparentním papíře o velikosti A5) a šunku s rohlíky sežral, protože prý myslel, že je koupil on. Na otázku, odkdy on kupuje šunku za stovku, pokrčil rameny a řekl, že si nevšiml, že by byla nějak jiná. Poradila jsem Tillovi, aby Fíkuse zatím nezabíjel, protože tam pořád ještě jsou ta vajíčka, že teda ať si s Páťou udělají vajíčka. Till řekl, si je teda potom udělají.

Za dvě hodiny volal potřetí. Ještě nikdy jsem ho neslyšela znít tak hystericky zoufale.

Mezi divnými vysokými tóny mi oznámil, že si vajíčka neudělají, jelikož předtím, než stačili jít do kuchyně, jim do pokoje vpochodoval Fíkus a řekl Tillovi: "Tille, můžeš si jít umýt tu svou pánev, já si chci udělat vajíčka." (Mimochodem ano, tohle bylo naprosto normální. Fíkus skutečně, ačkoli měl svou - zuhelnaťelou, zčernalou a stoletou - pánev, vždy používal Tillovu a vždy, když ji chtěl použít, donutil Tilla ji umýt. Jak ho k tomu donutil, ví jenom Till sám.)

Dodnes nevím, jak se to stalo, ale z onoho hovoru jsem vysledovala, že můj drahý přítel v dobré víře pánev umyl, a jako by Fíkuse vůbec neznal, doufal, že nějaká vajíčka zbydou. Nezbyla. Sežral jich všech dvacet.

Till a Páťa si tedy objednali čínu, poslechla jsem si, že jsem asi padlá na hlavu, když jsem s tím pitomcem vůbec chtěla začít bydlet a provolali jsme asi dvě hodiny a čtyři stovky bujarým nadáváním na lidskou debilitu.

Tolik tedy asi k Fíkusově ohleduplnosti a skromnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama