Kdo je Papulín a proč je třeba o něm psát?

12. února 2016 v 22:11 | Blažej Frithjofovič Červenka |  Papulínovy patálie
Znám vícero Papulínů. Jeden z nich je můj nejmilejší docent na katedře a jiný zase prodavač v Albertu. Nicméně Papulín, o kterém zde bude řeč, není ani jedním z těchto.

Papulín je osoba mužského pohlaví, průměrného vzrůstu i vzezření. Na jeho osobnosti není až na pár výjimek pranic pozoruhodného. Výborně zapadá do představy klasického mladého muže, prosperujícího studenta vysoké školy, budoucího užitečného člena společnosti. Je mu bezesporu přichystán spokojený život. Co z něj dělá tvora hodného mé (pseudo)spisovatelské činnosti je něco úplně jiného.

Podobně jako já sama, ani on není až tak výjimečný sám o sobě. Podobně jako u mě se v pouze v jeho blízkosti dějí podivné věci. Jinými slovy, Papulín je přitažlivý. Ovšem nikoli v běžném slova smyslu. Papulín má vlastní magnetické pole, které přitahuje smůlu. Je to magnet na pohromy.

Jeho smůlu lze rozdělit dvojím způsobem: na drobnou a fatální. Drobná smůla zahrnuje běžné záležitosti zahrnující širokou škálu běžných pohrom od šlapání do hoven až po padání do propastí (ano, i toto je drobná nepříjemnost jeho života, časem se s tím naučíte žít), revizorů a objednávek indického jídla popletených s dodávkou pneumatik Michelin. Fatální smůla ho pronásleduje v menší míře. Její dosud nejhorší rána jsem já.

Papulín se stal ozdobou mého života během prvního ročníku vysoké školy. (Proč se počátek všech mých zapisovatelných věcí orientuje na začátek vysoké školy? K zamyšlení..) Ranou osudu zasazenou jemu hluboko pod pás se stala naše společná docházka do hodin doktora Králíčka, kam mi podruhé už nepřišel můj známý a já tudíž osiřela. Když osiřím, hledám si společnost. Papulínova chyba byla, že stál moc blízko.

Nadále neschopen mě jakkoli setřást (k jeho dobru lze přičíst, že se příliš nesnažil), stal se zanedlouho mým dobrým přítelem. Je to můj člověk. Je to osoba, vedle které záříte. Každý máme ve svém životě člověka, jehož existence dává té naší světlo výjimečnosti. Jako Batman má Robina, společenstvo prstenu Pipina, Ferda Pytlíka (toho brouka!). Všichni kolem sebe potřebujeme mít zkrátka někoho výrazně neschopnějšího, ztracenějšího a výsměchuhodnějšího, než jsme my sami. Abychom si prostě ráno, když se probudíme a všechno se řítí tak nějak střemhlav do hajzlu, mohli vzpomenout na takového Papulína a od srdce se zasmát jeho mnohem většímu neštěstí.

Dnes se mnou Papulín sdílí obytné prostory. V mém teritoriu provádí věci naprosto nevídané, což ovšem není nic proti událostem, které se samovolně stávají v jeho blízkosti. A těm bude tento seriál věnován především.
Chystám se vám, milí čtenáři, všichni čtyři, co tu jste, reprodukovat to nejzajímavější z našeho života. Papulínovy nehody a náhody, katastrofy a nepříjemnosti, trapnosti a obludnosti. Není to ode mě hezké. Ovšem život je k němu tvrdý a tak taková budu také já.

Přeji vám příjemnou zábavu.

B. J. F., váš žoviální průvodce pitím a žitím


(Při bližším pozorování náš vědecký tým složený z předním odborníků na lidskou psychiku (jehož předními členy jsou uznávané profesionálky Rajče&Ripper) zjistil, že Papulín trpí tzv. syndromem koincidentního neštěstí. Že už to někde bylo? Ale jděte. (Ne, vážně, znáte film Kopyto? Je to o něm.))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama