Výchovné metody pokojových rostlin 2/2

17. ledna 2016 v 21:40 | Blažej Frithjofovič Červenka |  Ze života s Fíkusem

No nebo jako s těmi klíči. Byly-li to klíče, nejsem si jistá. Jednalo se zkrátka o předmět, který jsme měli ještě někdy potřebovat, který nebyl moc velký a který jsem hodila na hromádku věcí kupících se mi u postele, protože jsem tenkrát neměla noční stolek. Nevím, jestli to byly klíče, spíš ne, ale pro zjednodušení situace tak tento předmět budeme nazývat. Zkrátka a dobře, ležel na hromádce a já jsem opět, jako už tolikrát, přišla ze školy.

"By mě zajímalo, jestli víš, kde jsou ty klíče," říká Fíkus, zatímco sedí v tureckém sedu (nevím, fakt nevím, nedokážu to popsat) na posteli a s pitomým úšklebkem na mě pohlíží.

"Jasně, že jo." Civím na něj jak na debila. "Jsou támhle."

Jenže klíče nikde. Začínám prohrabávat hromadu věcí, odhazuju papíry, kartáč na vlasy, kartáč na šaty, cigára, šminky - a klíče nikde.

"By to čert spral, ještě ráno tu byly," mumlám a jdu se zeptat bratra. Bratr taky neví, taky je viděl naposledy na mém skladišti komodit.

Jen aby ten Fíkus neměl s tím pořádkem někdy pravdu, letí mi hlavou, zatímco přehazuji věci v pokoji a hlodá mě nepříjemná nervozita, že jsem je snad ztratila. On na mě zatím celou dobu kouká.

"Nenajdeš je, co?" říká.

"Jsem blázen, ale fakt, ráno tam byly."

"Já vím, že tam byly, já už jsem si je vzal. Jen mě zajímalo, jestli víš, kde jsou."

Bam na druhou. Bam na padesátou osmou.

Zvednu se z podřepu, neboť jsem ty posrané klíče zrovna lovila pod skříní, zhluboka se nadechnu a pak na něj vychrlím oheň. A to je, milé děti, jeho konec.

Jo, kéž by. Místo toho po něm mrsknu vydání Meditací a jdu si postěžovat bráchovi. Bráchu to nepřekvapí. Vždycky byl chytřejší než já a tak ví už dávno, že je Fíkus idiot.

Každý ví, že je Fíkus idiot. Každý až na něj.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama