Nahlédnutí pod povrch (nikdy více)

29. května 2015 v 21:56 | Blažej Frithjofovič Červenka |  Ze života s Fíkusem
Krásy je třeba dotýkat se srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Zavírám oči a otevírám srdce. No hnus!

Již drahnou dobu se potýkám s dotazy mých známých i lidí, co je podle mého názoru vidím prvně v životě, cože prý na Fíkusovi je tak divné, neb tito lidé zpravidla minimálně jednou v životě Fíkuse viděli a všechno jim přišlo v pořádku. Odpovědí jim tedy budiž toto vyjádření.

Přišel s tím kdysi dávno Till, ještě dlouho předtím, než se Fíkus vůbec stal ozdobou mých a vašich životů. Kdysi jsme totiž znávali jistý prototyp Fíkuse, jenž byl dobrým Tillovým kamarádem a dalším článkem v mém řetězci prokletí ("Tiše buď, srdce mé tlukoucí" - o něm zase jindy). Tento prototyp, jehož jméno nemohu dle soudních napomenutí, která se mi válí u dveří, zveřejňovat, byl první osobou, na níž Till názorně předvedl svůj vlastní typ externismu. (Pro nějž jsme nevymysleli lepší název, čili nám to budete asi prostě muset odpustit.)

Tato teorie se opírá o cimrmanovský model externismu jakožto neexistujícího filosofova Já. S tím rozdílem, že tady k oné díře nedochází pozorováním filosofa, jenž zkoumá své nitro, ale v pozorování lidí, kteří pozorují Fíkuse. A čím víc pozorují, tím víc je to vidět.

Fíkus se totiž podle výsledků našeho posledního koncilu řadí k takzvaným kryptohňupům. (Že to není zrovna projev nějakého velkokapacitního myšlení? A co byste vymysleli vy mezi desátou a dvanáctou? Vodkou?) To v praxi znamená, že jen s pomocí důkladného a dlouhodobého externistického zkoumání lze dospět k pravdě. Při zběžném zkoumání Fíkus nejeví známky ničeho podezřelého. Jedná se o snadno přehlédnutelný, nic moc vyčnívající kus hominida s typickým zamračeným pohledem, jímž dává dle kolegyně z oboru psychopatologie najevo svou pasivní agresivitu a jehož si dle svých vlastních slov není vědom. Pokud ale trávíte v jeho přítomnosti dost času po dostatečně dlouhou dobu (ve výsledcích jsme se shodli na přibližně dvou až osmi týdnech), začnete nevědomky uplatňovat externistické zkoumání. A pak to uvidíte. Na rozdíl od jiných lidí, jež jsou individua obklopená univerzem a vy, provázeni touhou blíže je poznat, odkrýváte vlny zbytečností, povrchních vlastností a podobných výjevů, pozvolna dospíváte k pravému jádru jedince, k jeho jedinečnému Já, jež se vám nyní skví v celé své kráse. U Fíkuse to funguje přesně obráceně. Počáteční okouzlení, které u lidí vyvolává, s postupem času upadá, jelikož zjišťujete, že jeho podstata je právě v těchto povrchnostech, které vzhledem ke své banální funkci brzy tratí na platnosti a když se dohrabete k samému Fíkusovu jádru, k jeho podstatě, k pravé duši a pravé povaze, zjistíte, že tam není - nic. Člověk je individuum obklopené prázdnem, Fíkus je prázdno obklopené individuem.

(Pokud někomu z vás vyvstane v mysli otázka, zdali se dá takový kryptohňup nějak snadno rozeznat od ostatních lidí, tak nevíme. Dle našich zkušeností s jejich druhem můžeme za společný znak označit pouze skalní nadšení Hrou o trůny.)

Toliko tedy ke zkoumání Fíkusova nitra. Nic inteligentnějšího ode mě v současné situaci nemůžete čekat. Až mi moje kočka v pubertě bude vyčítat, že jsem místo hraní si s pískací myší pracovala na učení se na zkoušku… Budu jí muset říct, že jsem byla v hospodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama